... tají se nám dech. Zastavujeme u příjezdu do města Brixen, severovýchodně od italského Bolzana, tam, kde slyšíte spíše němčinu než italštinu. Díváme se na tu kamennou krásnu, která podpírá svahy zřejmě už několik desítek let a nikdy se neunaví. Ten pohled je více než inspirující a pramení z něho jasné ponaučení. Berme si inspiraci v historii a snažme se ji co nejvíce napodobit.
Naši předkové byli chytří, se snahou podchytit sesouvající se svah využili oblastně dostupný přírodní materiál. Stavěli opěrky skládáním kamene nasucho. Tento postup má jeden háček a to ten, že je skladba zdí výškově omezená do maximálně 3 metrů. Zídky časem prorostly kořínky rostlin skalniček a keřů, což samo o sobě konstrukci krásně zpevňovalo. Náročnější stavby už vyžadovaly spojovací materiál. Kamenné zdi byly vyzdívané maltou, následně třeba i pečlivě spárované.
SLUHOVÉ SVAHŮ DNES
Efektním prvkem v zahradách jsou dnes využívané gabiony, které částečně původní skladbu kamenných zdí simulují. Vypadají krásné, avšak mají velkou, a to dost podstatnou nevýhodu ve statické stabilitě a únosnosti. Pod vlivem zatížení často vídáváme vyboulené i nízké zídky, které dosahují sotva 0,5 metru výšky.
Vraťme se tedy na začátek. Ideální zadání by bylo:
Chci zeď, která bude:
- vypadat pěkně
- tvarově i povrchově přirozeně
- z přírodních materiálů
- nechci betonovat základy
- chci skládat bez malty a spárování
- chci stabilitu
- chci neomezenou výšku
- chci rychlou stavbu
Zadání by v podstatě splňovaly původní kamenné zdi, bohužel jsou výškově omezené. Naskýtá se otázka – “Lze takovéto zadání uspokojit?“
Zahradní zdi Stavoblock výše uvedené požadavky umožňují. Tolik potřebnou stabilitu zajišťují spojky, které se mezi pohledové prvky vkládají a zabraňují pohybu zdi. Žádná betonáž, armování ani umělé materiály. Systém rozvinul původní potenciál kamenných staveb a zaměřil se na vyřešení nedostatků. To potvrzuje i fakt, že není vyjimkou ani opěrná zeď vysoká až 5 metrů.
Autor: Šárka